Novinky > Výcvik > Záchranářský výcvik 2

Záchranářský výcvik 2

Jak se stát členem Záchranné brigády kynologů

Poznámka: Jsem členkou ZBK Olomouckého kraje a proto moje návody a postupy nemusí být vždy naprosto shodné s postupy v jiných brigádách, resp. někde přijímají k počátečnímu výcviku i úplné začátečníky a malá štěňata, jinde, kde je hodně členů a zájemců, trvají na zvládnutých základech a minimálnímu věku psa např. 12 měsíců + složení některé ze zkoušek základní poslušnosti.
Je třeba si uvědomit, že se čtyřměsíčním štěnětem, které neovládá ani přivolání, těžko můžeme hned cvičit v sutinách a nezlobme se proto, když nám doporučí přijít později, stejně tak i se psem starším, který ale nemá základní poslušnost.

Předpokládejme, že máme úspěšně za sebou nácvik podle předchozí kapitoly.
Máme mladého psa, který ovládá tzv. „přímé označení“ – tj. cvik, kdy pes vidí figuranta odcházet i uléhat a na povel „hledej“ k němu přiběhne a označuje místo „úkrytu“ štěkáním do příchodu psovoda.
Tady bych chtěla zdůraznit, že pes v žádném případě nesmí přijít do kontaktu s figurantem – tj. skákat na něho, olizovat, tahat ho za oděv apod.

Základním předpokladem je absolutní neagresivita k lidem i jiným psům.

Zároveň máme zvládnuty základy poslušnosti, tj. chůzi u nohy,  přivolání, sedni, lehni, zůstaň a hlavně štěkání na povel.
Dobré je naučit psa i povel „zpět“ – kdy se k nám pes vrací, aniž by musel předsednout jako u povelu „ke mně“ a my ho můžeme vyslat k hledání do jiného směru.

Dále si musíme uvědomit, že výcvik záchranářského psa nás bude stát nejen spoustu času a musíme se mu věnovat pravidelně a promyšleně, ale také to bude zkouška naší ochoty plazit nevábným houštím a ležet ve tmě v zatuchlém úkrytu plném pavouků :-) - při skupinovém nácviku budeme samozřejmě dělat figuranta kolegům - v prachu, sutinách a to i v zimě nebo vedru.

A také to, že brigáda  nesídlí zrovna v místě našeho bydliště a my budeme muset cestovat za nácvikem a vhodnými terény či sutinami desítky kilometrů.
Také ne každé cvičiště disponuje speciálními překážkami a musíme si opět najít to vhodné.

Pokud jste tedy zvážili i ty méně příjemné stránky záchranářské práce – jde se na to:

1.organizace:
Svaz záchranných brigád kynologů ČR – www.zachranari.cz (zde najdete stanovy, zkušební řády, podmínky členství, normativy, dokumenty apod.) se dělí na krajské brigády – ZBK ...  kraje – odkazy na ně najdete také na svazových stránkách.

2.způsob přijetí
- nejlépe je vyhledat si kontakt na vedoucího nebo výcvikáře brigády a požádat ho o možnost zúčastnit se výcvikového dne
- zjistit si podmínky přijetí – jsou to tyto:

a) všichni žadatelé se nejprve stávají čekateli na členství tj. cca jeden rok se aktivně účastní výcvikových akcí - přičemž uchazeč o členství v ZBK prokáže především sám sobě, ale i členské základně ZBK regionu, v níž se o toto členství uchází, že bude v budoucnu platným a kvalitním členem SZBK.

b) v době čekatelství by měl zájemce složit se svým psem vstupní zkoušku – ZZZ příp. RH-E (tyto zkoušky + vytrvalostní zkoušku jako jediné může skládat nečlen)

c) doplňující podmínkou může být i věk psa a složení některé ze základních zkoušek poslušnosti (ZOP, ZZO, BH apod.)

Po splnění podmínek čekatelství se čekatel stává řádným členem SZBK se všemi právy a povinnostmi - je oprávněn nosit uniformu svazu a symboliku  regionální ZBK, SZBK i IRO. Pokud má během čekatelského období složeny vstupní zkoušky, je oprávněn pokračovat ve vyšších stupních. Rovněž získává právo hlasovat, volit a být volen do těch orgánů svazu, které nevyžadují vyšší kynologicky odbornou kvalifikaci.

Po splnění všech potřebných zkoušek a atestů je možné stát se členem pohotovostní jednotky a být nasazen při skutečném zásahu.

Naše ZBK OLK – www.zbkolk.cz – má své sídlo v Tovačově, kde se scházíme na společných cvičeních 1 x měsíčně. Nemůžeme si ale myslet, že při cvičení 1x za měsíc dosáhneme nějakých výrazných výsledků.
Setkání slouží spíše k upřesnění metodiky výcviku pro nováčky, předávání si zkušeností a sledování postupu vycvičenosti psů. Většina členů se schází individuálně i několikrát týdně a sami jezdí po vytipovaných terénech či objektech a pokud to myslíme opravdu vážně, nezbude nám, než se k nějaké skupince přidat a jezdit s nimi.
Záchranářského psa nevycvičíme sami na zahrádce ani na nejbližším cvičišti v neděli dopoledne :-).
Odměnou za námahu Vám bude smysluplná činnost a parta skvělých kamarádů.

Iva Beranová

HOVAWART-PRO-SPORT
NAVRCHOLU.cz