Jak vybrat vhodné cvičištěJe zapotřebí
si rychle a včas uvědomit, co od svého psa očekáváte, co ho chcete naučit a zda
se hodláte výcviku věnovat i na vyšší úrovni; což znamená skládat různé zkoušky
z výkonu apod. Jestliže jste si tuto důležitou otázku opomněli položit před
koupí psa, ujasněte si to pokud možno dříve, než se přijdete na cvičiště
přihlásit.
Na mnohých
cvičištích, zejména s počtem členů vyšším než dvacet, se nově přihlášení členové
rozdělují do skupin podle pokročilosti ve výcviku (např. skupina pro štěňata,
pro pokročilé…) nebo podle zaměření - typu výcviku (skupina agility, sportovní
výcvik všestrannosti, pouze poslušnost…). Samozřejmě že svůj názor a nároky na
vycvičenost psa můžete postupem času měnit, respektive zvyšovat. Nebojte se
svému výcvikáři říci, že byste chtěli dokázat více.
 Prohlédněte
si prostředí, atmosféru a styl výcviku. Pokud se blízko vašeho bydliště nachází
více kynologických organizací, jistě se oplatí navštívit všechny, podrobně se
informovat, porovnat a vybrat si bez ohledu na vzdálenost od Vašeho bydliště to
nejlepší. Většinou je vhodné navštívit každé relativně blízké cvičiště (ještě
před přihlášením) alespoň dvakrát. Pouze tak si můžete udělat reálný obrázek o
tom, jak které cvičiště funguje. Ale jak se ta “kvalitní” kynologická organizace
pozná? Jednoduché to není, většinou její kvalitu ukáží osobní zkušenosti, ale
styl výcviku a děj na cvičišti mnohé prozradí:
a) styl výcviku - kde
výcvik poslušnosti probíhá pouze formou skupinového výcviku (všichni cvičí
najednou v řadě či v kruhu), lze očekávat, že mnohému se zde váš pes nenaučí.
Skupinový výcvik je zejména pro psa nezkušeného velice náročný. Pes se zde na
vás nedokáže dostatečně soustředit, brzy se začne nudit, necvičí s radostí a
výcvik jednotlivých cviků bude trvat nesrovnatelně déle, než kdyby výcvik
probíhal individuálně - na cvičební ploše se postupně všichni vystřídali,
výcvikář se věnoval každému psovi zvlášť a ten by byl okolím rozptylován
minimálně. Navíc při skupinovém výcviku výcvikář není schopen si povšimnout
(díky takovému množství cvičících psů) všech nepřesností, chyb a problémů, tedy
Vás na ně neupozorní a zbytečné chyby se tak neodstraní.
 Tedy:
vyhledávejte taková cvičiště, kde se preferuje individuální výcvik, případně
výcvik po dvojicích, a kde se skupinový výcvik provádí pouze pro “zpestření” -
lépe řečeno pro další ztížení výcviku u již zkušenějších psů. Také nezapomeňte
na fakt, že probíhá-li výcvik individuálně, čas strávený na cvičáku je přirozeně
mnohonásobně větší (podle počtu zúčastněných). Vždy záleží také na tom, jak
výcvikář výcvik naplánuje a jak pokročilí jsou přítomní psovodi.
b) akce
- na kvalitních cvičácích se pořádají alespoň jednou za čas různé akce. Je
takřka lhostejné, zda se jedná o zkoušky z výkonu, závody, výstavy…, nebo
tábory, opékání párků, výlety…. Důležité je, že se “něco” děje a že se zde najde
dostatek ochotných lidí pro kynologický svět něco udělat a podělit se o své
zkušenosti s nováčky. Samozřejmě také záleží na vybavení jednotlivých
kynologických organizací, ale obecně platí: kde se nic neděje, tam jsou výsledky
ve výcviku nevalné, protože není zájem z řad zkušenějších o své poznatky se
dělit.
Publikováno s laskavým svolením Evy Nohelové
|
